Andrein blog: Den nezaměstnaného

Dnešní den se nesl v duchu šedi a splínu. Znáte ten pocit, kdy vstanete z postele levou nohou a celý den se to ne a ne zlepšit? Den zahajuji ranním rituálem nezaměstnaného člověka. Uvařím si kafe a sednu k počítači. V emailu pozdrav od kamarádky, co žije v Londýně, a několik spamů, ale odpověď na zaslané životopisy ani jedna. Typické.

Procházím nabídku inzerátů, od včerejška, ani předvčerejška se nic nezměnilo. Dívám se na nabídky každý den a člověku to tedy na náladě nepřidá. Čím dál tím víc si uvědomuji, jak důležité je mít ty správné kontakty. Tím, že jsem v Brně nevyrostla, ani nestudovala a znám tady jenom hrstku lidí, jsem naprosto izolovaná od informací. Nemám tady zástupy kamarádů, známých od rodičů, bývalých kolegů a kamarády kamarádů, kteří když se doslechnou o volné pracovní pozici, řeknou: hele, to by bylo něco pro Andreu. To se prostě nestane. A tak jsem odkázaná na jen na ty inzeráty. Moje rozhodnutí čekat na tu nejlepší práci s velkým P pomalu dostává trhliny.

Většina nabízených pozic nabízí práci na zákaznickém servisu s požadavkem znalosti němčiny. Přeloženo do lidské řeči – člověk na telefonu, který řeší otázky zákazníků – kdy to letí, jak si rezervovat letenku, jak rezervovanou letenku zrušit. Němčinu jsem kdysi dělala, ale zvládla bych to ještě dnes? Možná, kdybych si udělala jazykový kurz? Finance už mi pomalu docházejí, sebevědomí se pomalu, ale jistě ztrácí. A ztrácí se taky denní rytmus.

Dopoledne u inzerátů uběhlo jako voda a až do šesti hodin, kdy se vrací přítel z práce, mám volno. Ostatně jako každý den. Byt je jako klícka, nemůžu přece uklízet každý den. Večeři máme od včerejška. Oblékám se a vyrážím do Moravské zemské knihovny. Chci si projít nějaké nové knihy o trendech v cestovním ruchu a marketingu, abych se udržela v psychické kondici a vzdělávala se. Hlavou mi ale pořád vrtají inzeráty s němčinou a zákaznickým servisem.

Na příští schůzku do Centra vzdělávání všem tedy vyrážím s jasným cílem. Chci se poradit, jestli mám uhnout ze svého předsevzetí najít si práci snů a zkusit tohle. Nikdy jsem nečekala, že mi v Centru vzdělávání všem najdou práci, prostě jen potřebuji zpětnou vazbu od někoho nestranného.

Nejzajímavějším zjištěním toho sezení v Centru vzdělávání všem ale bylo, že nejlepší radou, kterou může člověk dostat, je ta, na kterou si přijde sám. Když člověk zmobilizuje svou vnitřní sílu, myšlenky a nápady, najde s pomocí průvodce v osobě kariérního konzultanta to nejlepší řešení.

Během konzultace jsem tak sama s pomocí kariérní konzultantky dospěla k tomu, že na zákaznické lince opravdu sedět nechci, že by to bylo další řešení z nouze, stejně jako u mého posledního zaměstnání. A dospěla jsem tak k vlastnímu rozhodnutí, že se opravdu chci věnovat marketingu v cestovním ruchu. Aby ale člověk dospěl ke správnému rozhodnutí, často potřebuje popostrčit. A právě to mi kariérní konzultace v Centru vzdělávání všem dala. 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace