Kouč, koučování, koučink… Asi každý známe tento původně anglický výraz jako součást žargonu sportovních reportérů komentujících zápasy hokejového mistrovství světa. Ale co kouč dělá v našem světě prostém vrcholového sportu?
Spíš než jako trenéra, který často předává své vlastní hokejové zkušenosti mladším hráčům, byste si měli kouče představit v jiném, původnějším významu tohoto anglického slovíčka – jako kočího kočírujícího dostavník (opět coach) a převážejícího cestující z bodu A do bodu B.
„Objasnit klientům, co to koučink vlastně je a co od něj mohou očekávat, je v mé práci klíčové,“ říká kouč Jiří Kunčar, se kterým v rámci projektu iKAP II při koučování ředitelů spolupracujeme.
Petr Bouda: Nakoplo mě to
Jako cestu vnímá proces koučinku například ředitel Obchodní akademie a Střední zdravotnické školy Blansko Ing. Petr Bouda, který se rozhodl využít nabídky JCMM pro ředitele škol. „Potřeboval jsem pomoci a koučink se mi jevil jako výborná možnost,“ říká ředitel Bouda.
Jak ředitel blanenské akademie a „zdravky“ koučink vnímá? „Je pro mě přínosný v tom, že mi moje koučka, paní Hubáčková, jasně ukázala cestu a jednotlivé kroky, které musím udělat k naplnění mých vizí. Je potřeba to celé brát jako běh na delší trať. Nejde to tak, že se postavím před kolegy a řeknu jim: ‚Tak, a odteď to budeme dělat jinak!‘ Není možné čekat, že za 14 dní změníme všechno. Jdeme postupnými kroky, začali jsme stanovením odrazového můstku. A vždycky se po nějaké době ohlédneme a řekneme si, co se změnilo, co se podařilo, co se nepodařilo a jak postupovat dál,“ říká Bouda.
Při koučinku se autoritativní osoba ředitele školy dostává do poněkud jiné role. „Je to pro mě příjemné a cítím se po těch šedesáti minutách dobře naladěný, že si mě někdo vyslechl, že mi protistrana rozumí a dokáže mi v některých věcech ukázat směr. Konzultaci vždycky opouštím nabitý,“ pochvaluje si Petr Bouda. Ředitel nám prozradil i to, v které oblasti už podle svého názoru dosáhl pokroku.
„Potřebovali jsme se s týmem pedagogů naladit na společnou notu a nastartovat vizi našeho poslání. Koučka mi dokázala jasně určit, které cíle bych měl sledovat, aby to nebylo roztříštěné a abychom měli jasnou cestu. Týká se to právě našeho pedagogického kolektivu a vzdělávání. Zatím jsme se ještě nedotkli jiných témat, například k mým osobním cílům, ale na to dojde. Koučování bych určitě doporučil každému řídícímu pracovníkovi, třeba i zkušenému a dlouholetému. Vždycky ho to může někam posunout a nabít motivací do další práce,“ uzavírá Petr Bouda.
Je nějaký rozdíl mezi manažerem ve firmě a vedoucím školským pracovníkem? Otázka na Jiřího Kunčara. „Ve firmách jsou pracovníci lépe připraveni pro nástup do vedoucí pozice. Pokud se do ředitelské pozice dostane pedagog, čeká ho mnohem větší rozsah dovedností, které musí zvládat, a přitom nemá takovou podporu dalších profesí (HR, marketing atd.). Je složitější uspořádat priority,“ vysvětluje Kunčar, pro kterého byla největší motivací pro koučování ve školství podpora segmentu, jež má obrovský vliv na budoucnost nás všech.
Radim Šebesta: Nemám jistotu, že to vymyslím správně
Jinou zkušenost než blanenský ředitel Bouda zmiňuje Mgr. Radim Šebesta, ředitel Gymnázia TGM v Hustopečích. Ten podle svých slov absolvoval za svou kariéru již řadu školení a kurzů, ale většinou šlo o „nalévárny“ a lákala ho možnost bezprostředně probrat svou aktuální agendu s koučem. „Věděl jsem už dopředu, že kouč není odborník a nezná školské záležitosti, ale že je to člověk, který vede koučovaného k tomu, aby si urovnal myšlenky a aby to, co potřebuje mohl sám rozlousknout. Nějaké oříšky, které řeším, už jsem díky němu i rozlouskl,“ říká Radim Šebesta.
Co je pro něj obtížné? „Je to náročné v tom, že aktivita při řešení problémů je na mně, kouč neřekne: ‚Udělejte to tak a tak.‘ To by pro mě bylo jednodušší, kdybych mu mohl říct problém a on by mi řekl řešení. To by bylo úplně parádní,“ přiznává ředitel hustopečského gymnázia. Uvědomuje si, že právě to je podstata koučování a dle svých slov si řešení, která sám vymyslí, může více vážit. „Ale nikde nemám jistotu, že jsem to vymyslel dobře. Chybí mi odborník na školskou problematiku, který by mi moje závěry potvrdil,“ dodává.
Zajímalo nás, jestli i přes tyto výhrady bude koučování pro pana ředitele Šebestu v něčem přínosné při řešení problémů v budoucnosti. S potěšením jsme se dozvěděli, že bude. „Vždycky, když panu kouči přednesu nějaký problém, kterému bychom se mohli věnovat, postupujeme víceméně podle stejného schématu. Začneme tak, že si sdělíme současný, počáteční stav. Já se kouče ptám, jak by se tento stav dal zlepšit. A on mě často vyzve, abych se zamyslel, jak by to mělo vypadat, až bude tento problém vyřešený. Pan Kunčar mě tak naučil podívat se na začátek a konec cesty. A z toho vyplyne, kudy půjdeme,“ popisuje podstatu koučinku Šebesta.
Doporučil by hustopečský ředitel koučink svým kolegům na ostatních jihomoravských středních školách? Jednoznačně ano. „Nejpodstatnější na tom je, že vymyslíte řešení a kouč vám v tom pomáhá. Sám bych nad tím bádal dlouho a útržkovitě, protože na to nemohu najít čas. Koučování mě donutí k tomu, že se na hledání řešení musím hodinu koncentrovat. Veliký přínos tedy je, že mě nic nevyrušuje, a ještě od kouče vhodně položené otázky urychlí nalezení řešení,“ říká Radim Šebesta.
„Pro rychlé doplnění klíčových dovedností je lepší vyhledat odborné kurzy nebo se svěřit do péče supervizora. Naopak koučink je velmi užitečným nástrojem pro motivaci a hledání vlastní cesty realizace získaných dovedností,“ vysvětluje podstatný rozdíl mezi koučinkem a supervizí Jiří Kunčar.
A co vy? Cítíte, že by vám koučink pomohl ujasnit si cestu, po níž chcete kráčet? Ozvěte se nám a my vám s tím pomůžeme.